Naše kosmická loď se pomalu přibližuje ke krásné planetě Zemi, na které na nás určitě všichni dole čekáte. Dnešní expediční den číslo 6 si Víly i Trolové ze Sněhovky užili trochu jinak. Ráno po bohaté snídani jsme zasedli do výzkumné místnosti a začali řešit či mazat nebo nemazat??? Samo, že naše rychlá prkýnka-lyže. Vědecký pracovník PUČ Vuk nám velmi srozumitelně a hlavně názorně ukázal, jak ty prapodivné vosky používati, aby lyžičky skoro samy sjezdovky brázdily. Modrý Poťouch nám z oblak ještě ráno trochu zavařil rozhodování, kam se vydat. Dobrými nápady oplývající naši Vládci obvolávali lyžařské kosmické stanice, kde by se dalo lyžovati. Leč žádná z nich nechtěla přijít o velké množství bílé sněhové hmoty, a tak jednoduše „něpremávali“ pro jistotu nikde. Nás, silnou jednotku, to ale neodradilo a po naplnění našeho trávicího traktu vydali jsme se na nedaleký vesmírný kopec zkoumat meteority a hlavně prověřit to, co jsme se na expedici naučili. Vládci byli samá překvapení. Místo rozcvičky jsme pravidelnými ťapavými kroky - lyžemi ušlapávali kopec zvaný Lenešičák. Podařilo se velmi rychle, až nám z toho kamínka zahřála celé tělo…Následovalo rychlé stažení a opakování jízdy v pluhu. Někteří z nás k tomu ještě hůlkami lovili i signál nad hlavou, třeba Jíra. Přišel sjezd na čas ve dvou kolech. Ne jako ve „vozejku“, ale že jsme jeli dvakrát. Sečtením výsledných časů porazili Trolové o vteřinku Víly. Vílečky byly trošinku smutné, ale vše si vynahradily slalomem, kde to Trolům pěkně natřely. V dalších dovednostních disciplínách, na které už nám zase Modrý Poťouch svítil sluncem zalitou oblohou, se vítězové střídali, jednou Trolíci a podruhé zas Vílečky. Každopádně to bylo další bezva expediční odpoledne na sněhové pokrývce.

Se soumrakem a asi trochu únavou navštívila některé z nás paní Nevolnost a pan Bolívkrku. Ajajajjaj. Čajíček s medem a citrónem to jistil, propolis do krku či cukřík s Alpou. Zítra uvidíme.

Vám dolů posíláme pozdravy.

Vaši-Víly, Trolové a Vládci