OU, hou, Ou je tady neděle. V neděli se sice na planetě Zemi nedělá, ale to však neplatí na planetě Sněhovka, kterou obsadila naše partička Víl a Trolů a Vládců. „Vstávat a cvičit,“ to určitě všichni dobře znáte. Je však rozdíl cvičit v tělocvičně a na sněhovém bílém koberci. Tak moc se těšíme, že jen rychle a lehce do sebe nasoukáme ranní planetární amarounky a hupky, dupky do těch kosmických bot. Joj to ale tlačí, tu se vyskytne jedna odřenina, tu zas jedna modřina. Ale nám to neva, zatínáme zuby, Vládkyně nám bolavá místa namaže a rychle na kopec. Jelikož z nás málokdo na planetě plné sněhu kdy byl, dovedete si představit ty naše obavy a strachy abychom to zvládli…Začínáme od začátku. Nošení lyží, nasazování lyží, základní sjezdový postoj, jízda pod brankami, pluh a už to jede, už to frčí. Naštěstí je sníh jako jedna velká peřina, a tak bum bác, bum bác je dost častá naše činnost.. Ale snažíme se. Včera jsme totiž zahájili planetární hru o srdce a staar samolepky. Za každý povedený kousek na těch zázračných dvou prkýnkách, nebo chování dle slušných planetárních pravidel jednoduše bodujeme….

Koleno, koleno zatížit, z kopce dolů se přiblížit. To je velký úkol náš, Vládce křičí: „Ty to dáš“!! Tak to běží celý den, plníme si velký sen. Oblouk sem a oblouk tam, pády sotva počítám. Jednoduchý to zrovna není, chodit po dvou, to je jiný….Jauva, jauva, však v hlavě velká touha naučit se lyžovat, abych trochu mohl machrovat….Hurá už jedu! Však pozor všichni, brzdit nedovedu. Čtvrtá odpolední odbila a lyžovačka skončila. Večer amarounky čekají, s tím se nikdo netají. Vládci nám den ukončí a samolepkami se s námi rozloučí. Nalepíme do novin a zítřek už zas aby byl….