Letošní listopad začala skupina žáků 2. stupně velmi hezky. Společně se třemi vyučujícími jsme vyjeli do Prahy na exkurzi Neviditelná výstava, konanou v prostorách Novoměstské radnice. Po několika projektech věnovaných císaři Karlu IV. jsme tak nejenom prošli Karlovo náměstí na Novém Městě Pražském a nahlédli přímo do interiérů radnice, kterou nechal tento panovník nově vystavět, ale hlavně jsme měli šanci zjistit, jaký je každodenní život nevidomých.

Nejdříve jsme byli seznámeni se systémem Braillova písma a různými způsoby dalšího dorozumívání s nevidomými občany, včetně prohlídky různých pomůcek jejich běžného života. Viděli jsme bezpečnostní pomůcky do kuchyně, počítače pro nevidomé, seznámili nás s dvěma druhy jejich náramkových hodinek atd.

Z naší výpravy 48 lidí byly po čtvrthodině oddělovány skupinky po osmi, které se společně s nevidomými průvodci Jardou, Zuzkou a Terezou vydávali na hodinovou procházkou absolutně tmavým světem. Ostatní si pak v hlavním sále krátili čekání různými deskovými hrami s úpravou pro nevidomé a pomocí škrabošek vyzkoušet svou šikovnost.

Za hlavními prohlídkovými dveřmi čekal na každou osmici průvodce, který nám vysvětlil, jak postupovat tmavými místnostmi. Bylo třeba mít jednu ruku před tělem, abychom neohrozili kamaráda před sebou, druhou se pak podle pokynů průvodce dotýkat pravé či levé stěny místnosti. Prošli jsme postupně neuvěřitelnými světy, počínaje domácí předsíní a kuchyní, kde jsme měli za úkol poznávat rukama jednotlivé domácí předměty a spotřebiče, až po myslivnu a lesní pěšinu s mostkem a skutečnou vodou pod ním. Nejděsivějším se nám zdál hluk ulice, který autenticky doprovázel část, jíž jsme měli projít do další pasáže. V předposlední části jsme se octli v galerii, kde jsme měli za úkol uhádnout podle tvarů známé sochy a plastiky, od Věstonické venuše a Sfingy až po  Michelangelova Davida. Velkolepým závěrem pak byla neviditelná kavárna, kde jsme si za mince schované v kapsách mohli koupit občerstvení, včetně vynikající horké čokolády a také finálně popovídat s naším průvodcem. Jednotlivé skupinky se tak třeba dozvěděly detaily o jednotlivých psích rasách vhodných ke spolupráci s nevidomými, o zvláštnostech českých mincí, podle kterých je nevidomí rozlišují při placení, či o tom, jestli je těžší se nevidomým narodit, či se jím během života stát.

Všichni průvodci byli velmi vstřícní a přátelští, pobyt s nimi nám určitě doslova „otevřel oči“.

Přestože nás po návratu do světlých prostor radnice trochu bolely, do jednoho jsme byli moc rádi, že se můžeme vrátit do světa barev a slunce. Tenhle hezký pocit jsme pak oslavili v nedaleké cukrárně.

Denisa Hart Noheylová