Ve druhé třídě dětem paní učitelka vyprávěla o knížce Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže. Děti moc zajímal osud malého kluka, který po onemocnění dětskou obrnou ochrnul. Držely mu v příběhu palce, a radovaly se s ním, když se na konci knížky dokázal pohybovat o berlích.

O postižených lidech si povídaly ještě dál, dozvěděly se, jak může k postižení dojít, jaká péče se těmto lidem musí věnovat, jak nesnadný mají život mezi ostatními zdravými lidmi. Moc  ocenily sportovce paralympiky, kteří se svému handicapu postavili a dál sportují.

I děti si vyzkoušely, jaké to je, když člověk nevidí, neslyší, nebo může chodit jen po jedné noze, představily si, jaké by to bylo bez rukou a zkusily si kreslit ústy. Zvládly nést zraněného na židličce z rukou, pohybovat se po místnosti ze zavázanýma očima, pomocí prstů poznávat kamaráda, při tělesné výchově závodily se svázanýma nohama a zavázanýma očima.

Dohodly se, že budou dál nosit do školy víčka z PET lahví, kterými pomáhají získat peněžní obnos pro postiženého kamaráda.

Na závěr při výtvarné výchově namalovaly pěkné obrázky handicapovaných sportovců.

Děti si při tomto projektu uvědomily, jak je dobře, že jsou zdravé a jak moc potřebují pomoc ti, kteří stejné štěstí neměli.

Pavla Vaiglová