Prosinec je měsíc, na který se všichni těší a tak jsme se ho samozřejmě nemohli dočkat ani u nás v Kvítečkově. Sice na nás vlítla nějaká ošklivá chřipka a bylo nás ve škole po celý měsíc většinou polovina, ale i tak jsme si to užili. A co jsme všechno dělali? Hned na začátku měsíce jsme se zúčastnili tradičního rozsvěcení vánočního stromečku v Lenešicích, zpívali jsme a tancovali.

Tak jako každým rokem chodil u nás ve škole i Mikuláš s čerty a anděly. Někteří z nás se ho báli, ale většinou jsme srdnatě čekali, co nám nadělí a odříkali i básničku.

Aby i naše třída připomínala Vánoce, vyrobili jsme si papírové řetězy a s velikánskou radostí jsme si nastrojili stromeček, protože to už je opravdová známka, že Ježíšek je za dveřmi

Že si můžeme zatancovat i při tělesné výchově a může být při tom veselo, jsme zjistili s paní učitelkou Budinovou a museli jsme pak náš taneček předvést i naší paní učitelce ve třídě.

V rámci etické výchovy jsme si povídali, jak se máme chovat v autobuse, a taky jsme si zahráli na cestu v letadle, letěli jsme za teplem. Sice jsme nakonec ztroskotali, ale legrace u toho byla veliká.

Nejsme žádní lenoši a tak někteří z nás jeli i na bruslení na lounský zimní stadion, moc jsme si to užili

A pak už přišel poslední den ve škole. Ráno jsme ještě dodělávali výzdobu, poslouchali koledy, povídali si a už jsme se nemohli dočkat dárečků, kterých jsme měli pod stromečkem hromadu. Každý připravil dáreček pro svého kamaráda. Uvařili jsme si čaj a dali si k němu maminčino cukroví. Z dárečků jsme měli všichni velikou radost, hráli jsme si a dívali se na pohádku, ani se nám nechtělo domů.

Pavla Vaiglová