tak nějak by se dal nazvat konec listopadu v naší škole. Již mnoho let (ani snad nevíme od kdy?) se první adventní sobotu setkáváme s veřejností u Obecního úřadu v Lenešicích. Rozsvěcíme stromek, na trzích se chlubíme, co dokážeme vlastníma rukama vyrobit, ale také tančíme, zpíváme a různé jiné činnosti provádíme. Prostě: krásná oslava první adventní soboty. Přejeme si, aby vše vyšlo, přálo nám počasí, lidé a také my jsme si celé odpoledne užili. Nejinak tomu bylo letos.

            Vánoční taneční pásmo nazkoušené, kostýmy připravené, výrobky na stáncích, všichni na svých místech a ….. advent začíná. Všude spousta lidí, dětí, hvězdiček, zvonků, světel, zvuků, ale hlavně úsměvů. Malí tanečníci z mateřské školy vše zvládli, rozsvítili stromek a je tu jasno, červeně, zeleně, modře a krásně příjemně. Básní o hvězdě k nám promlouvají ústa Daniely a Anežky. Vánoční písně určují rytmus školáků, chvíli divoce, hned zase zasněně. Společná píseň všech dětí o vánočním setkání v Lenešicích nenechává nikoho v klidu. A pak….  jako sněhová vločka se tichým krajem vznáší krásný zpěv Petry Pospíšilové  - Aleluja – v mnohých očích jsou vidět slzy dojetí.

            Ke škole patří učení, práce, oslavy i zábava. Všeho jsme si letos užili. Od každého trochu můžeme najít na školním kalendáři 2014. Jak se sluší a patří, jsme ho pokřtili šampaňským vínem ze skleniček paní ředitelky, pana starosty, místostarosty a pana zástupce ředitelky školy. „Ať se škole daří“, je naše společné přání.

Blížíme se do finále. Učitelský sbor přichází se svou vánoční písní -  nejprve pomalá verze: „Mou   dobrou   zprávu   hlásej  “ a jako přídavek v rychlém rytmu s úsměvem stejná píseň. Možná překvapení? Ale kdež, tady se nic neutají. Učitelům přece zpívání patří.

            A na závěr? OŘÍŠKY PŘEKVAPENÍ. Kdo si bere oříšek, je pln očekávání. Co bude uvnitř, budu já výherce jedné z pěti cen?. Pak křup, všechny oříšky jsou rozlousknuté, vyhrává každý. Někdo cenu, někdo vánoční přání, pro každého jiné.  Jeden pomyslný oříšek již byl během večera otevřen – oříšek plný poděkování – všem, kteří ke škole patří.

            Venku už se dávno setmělo a poslední píseň moderátora večera pana Kleina „Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít…“ se rozléhá krajem. Možná zpívá každý, kdo tu je, možná jen někdo, ale na tom nezáleží. Vždyť přeci:

„PÁR PŘÁTEL STAČÍ MÍT,
co uměj za to vzít.
A nepřestanou hrát,
když nemáš chuť se smát.
Jen opři se a vstaň
A rvát se nepřestaň.
Vždyť někdy stačí říct:
„Jen dál se snaž.
Ty na to máš.“

            Jana Ledvinová

Další fotografie nalezenete ve fotogalerii.

Video z pěveckého vystoupení učitelské sboru na http://youtu.be/RRf4hDNChAg.