Na dějepisnou exkurzi vyjela 8. a 9. třída do blízkého Terezína. Trochu jsme se připravili, povídali jsme si a zhlédli úryvky o koncentračním táboře a příběhy lidí, kteří přežili, zjišťovali informace o školní docházce v době Protektorátu.

Zážitek, atmosféra a pocity jsou trochu jiné. Přijímač, zápis, odevzdat věci, převlíknout, odchod. Přijímač, zápis, odevzdat věci, převlíknout, odchod. Nezdržovat. Další. Vše v němčině. ARBET MACHT FREI. Tento a dalších mnoho německých nápisů nám lehce přivodilo atmosféru doby, také cely, samotky, koupelny a výklad průvodce. Jen krátkou chvíli jsme se „procházeli“ v malé cele, kde v době války přežívalo 90 vězňů bez možnosti lehnout si, prospat se, umýt se. Nezbývalo jim než chodit dokola, spát vestoje a přežívat tak dlouhé dny.

V kině, které kdysi sloužilo zábavě pracovníkům gestapa, jsme zhlédli úryvek z dochovaného filmu, kde je vychválen skvělý život terezínských vězňů; práce na zahrádce, společné pletení, háčkování, četba a další odpočinkové činnosti. Film byl „připraven“ pro světovou organizaci červeného kříže.

Nepohoda, kterou jsme zažili, byla: deštivé a chladné počasí. Vše však bylo velmi krátkodobé ve srovnání se životem vězňů v pevnosti Terezín.

Už nikdy nic takového.

Jana Ledvinová