PŘEKVAPENÍ V LESE je název příběhu, který napsala žačka 9. ročníku naší školy a byl otištěn v časopise Psí kusy. Elišce gratulujeme a celý příběh Vám s jejím svolením přinášíme:

S tátou jsme se rozhodli, že půjdeme vyvenčit naše dva psy. Můj táta má německého ovčáka Bena a já mám Lesana, křížence jezevčíka z útulku. Oba dva rádi chodí do lesa a na kopec, a tak jsme šli na kopec. Je to celkem krpál, ale my jsme si poradili. Táta pustil Bena na volno, aby se trochu proběhl. Ben se strašně rád honí za srnkami a jakmile nějakou uvidí, hned běží za ní. Lesan, to je úplný opak. Ten radši někde furt čichá a nějaké srny ho nezajímají. Nechtěla jsem, aby byl na volno, ale táta to udělal. Prý se není čeho bát. Nemohla jsem nic dělat. Šli jsme tedy dál. Ben dál naháněl srny a Lesan se někam zatoulal. Volala jsem na něj, ale on nikde. Táta taky volal. Nikde nebyl. Šli jsme tedy nazpátek. Najednou jsem spatřila pohyb v křoví. Bylo to černé a pohybovalo se to po čtyřech. Myslela jsem si, že je to Lesan, ale na toho se mi to zdálo nějaké velké. Když se to otočilo směrem k nám, už jsem věděla, co to je. “ Tati, támhle je rotvajler”, upozornila jsem tátu a ukázala mu místo, kde se nacházel. Táta se ho nejdříve snažil vyplašit, ale nefungovalo to. Báli jsme se, aby se psi neporvali. Navíc jsem měla někde ještě svého Lesana. Rotvajler k nám pomalu přišel. S tátou jsme si všimli, že je to ještě štěně. Teď jsme nevěděli, co s ním. Rozhodli jsme se, že ho tady přece nenecháme a vzali jsme ho s sebou. Lesana jsme po chvilce našla. K něčemu čichal a nehnul se z místa. Dala jsem mu vodítko, aby mi někam neutekl. Rotvajler šel za námi, ale pomalu. Ben a Lesan se mohli zbláznit, když ho spatřili, ale hlavně Lesan. Rotvajler byl moc pomalý, tak táta si poradil a dal si ho na vodítko. Cestou nazpátek jsme řešili, co uděláme dál. Nakonec jsme ho vzali k nám domů. Bena a Lesana jsme zavřeli do kotce, aby se nic nestalo. Dala jsem rotvajlerovi najíst a napít. Bůh ví, jak byl dlouho venku o hladu. Mamka byla překvapená, že jsme přivedli cizího psa. Chvíli jsme řešili, co s ním uděláme. Táta navrhoval, aby jsme si ho nechali. Taky bych si rotvajlera nechala, ale nešlo to. Máme dva psy a v budoucnu by to určitě špatně dopadlo. Nakonec jsme se rozhodli, že zavoláme paní starostku. Ta po chvíli přijela. Řekla nám, že zavolala do útulku v Jimlíně. Rotvajlera byla škoda, byl pěkný a nebyl ani pohublý. Za chvíli přijel jeden pracovník z útulku. Prohlédl si ho, jestli má nějaké tetování nebo čip. Nevěděli jsme, jestli čip nebo tetování má, to už jsme nezjistili. Poděkoval nám a odvezl psa do útulku, ale ještě než si ho odvezl, jsem si ho vyfotila. Dala jsem fotky na Facebook,s dotazem, jestli někdo nezná majitele.
Druhý den jsme se dozvěděli, že si pro psa přijel jeho majitel. Nevěděli jsme, kdo to byl, ale na Facebooku toho majitele oznámili. Rotvajler pocházel z vesnice, kde bydlíme. Asi se někam zatoulal nebo ho majitel pustil proběhnout ven. To už nevíme.

Eliška Arnoštová, 9.třída, ZŠ Lenešice