Náš poslední článek z letošního 10. jubilejního LVK zakončíme tak trochu bilancováním a nostalgickým povídáním. Letos to bylo opravdu deset let, kdy jsme poprvé vyjeli do hor skoro za humny našich Lenešic. Našli jsme místo, kde se nám moc líbí, výborně lyžuje, ale i horsky bydlí. V tomto uspěchaném a přetechnizovaném světě dává naše škola, obec i rodiče možnost našim dětem každoročně strávit týden na horách a zažít neopakovatelné životní okamžiky, na které se bude vzpomínat celý život. Důkazem jsou toho nejen vzkazy našich bývalých žáků, kteří s námi v minulosti LVK absolvovali, např: „Ach jo, kolikrát si na LVK vzpomínám a říkám si, jak bych se tam vrátila. Nádherné zážitky“…napsala Markéta Artlová. I to, že hodně našich absolventů výcvikových kurzů se s námi do hor vrací, je důkazem toho, že jsou naše kurzy úspěšné. Letos patří velký dík Týně Vincíkové, která se zařadila do našeho týmu a byla nápomocna, kde bylo potřeba.

Dalším kladem, proč se snažíme LVK organizovat je i to, že pokud budou děti jezdit na hory pravidelně, vybudují si k horskému prostředí kladný vztah a budou tam dost možná pravidelně dojíždět po celý zbytek života, dle svých možností. A to je důležité i pro jejich zdravotní stav i fyzičku. Vždy je dobře děti ke sportu vést. Na horách je to nejen relax, čerstvý vzduch, ale i posilování imunity. Jsme rádi, že i naše škola přispívá ke statistice, která říká, že ČR je devátou zemí na světě v počtu lyžařů a ročně české hory navštíví přes 10 milionů návštěvníků.

Za deset let jsme naučili lyžovat a snowboardovat cca 150 dětí, někteří z nich jezdí opakovaně. Celkem s námi strávilo na horách za tu dobu cca 250 žáků. Kromě lyžování se naučili i spoustu jiných důležitých věcí pro život. Pohybovat se na horách, být samostatný, spolupracovat ve skupině a být ohleduplný ke druhým. Zažili spoustu zážitků při doplňkových horských aktivitách, v lázních v Jáchymově, v jízdě na snowtubingu aj. A nyní už jen poděkování všem, kteří mají podíl na úspěšnosti našich LVK.

1. Obec Lenešice-každoroční příspěvek na pobyt a úhrada dopravy, která tvoří podstatnou položku kurzu. Myslíme si, že je tento příspěvek velmi ojedinělý.
2. Vedení školy, za důvěru, kterou vkládá organizátorům LVK.
3. Rodičům, kteří své děti podporují v účasti.
4. Žákům školy, kteří mají chuť se zlepšovat, něco nového učit a někdy si sáhnout i na dno svých sil. Za to jak se chovají a dělají dobrou pověst své škole.
5. Vedení hotelu PAM, manželům Jedličkovým, za ubytovací a stravovací podmínky, ochotu a přístup.
6. A v neposlední řadě hlavně instruktorům, kteří odmakají tu nejhlavnější část. Je to činnost velmi náročná, stresující, zodpovědná a někdy bych řekla nedoceněná. Nikdo, kdo nezažil a nebyl instruktorem, si nedovede představit ten strach, který instruktor má při každé jízdě ze sjezdovky dolů. Že za jeden výcvikový den tisíckrát počítá, zapíná lyžařské boty, povzbuzuje, utěšuje, zvedá ze svahu, nazouvá lyže. Na hotelu se změní ve vychovatele, připravuje program po lyžování, hledá ztracené mobily, řeší zdravotní záležitosti atd. Jako vedoucí kurzu mě vždy mrzí, když se vrátíte z výcviku domů a z 25 rodičů 3 instruktorům poděkují.

Letošní 10. ročník byl opět skvělý. Vyšlo nám počasí, nikdo se nezranil, kdo neuměl a chtěl, naučil se lyžovat, zažili jsme spoustu zážitků nejen na lyžích, ale i při soutěžích venku a na hotelu. Povedená soutěž v Pexesu, kdy jsme trénovali dopravní značky, secvičená divadla, maškarní show, hledání ztraceného mobilu atd. Bylo toho hodně, na co budeme vzpomínat. Za vše mluvila nálada při zpáteční cestě autobusem domů. Pan řidič při příjezdu do Lenešic řekl:“ Za 40 let za volantem jsem ještě nevezl skupinu, která byla takhle potichu“. To ticho byl vlastně smutek, že už je KONEC.

Mgr. Zdeňka Jelińská