Nad krajinou se pozvolna snáší večer. Z temné oblohy pobleskují první hvězdy a spolu se srpkem měsíce vykouzlily na sněhové pokrývce modravé stíny. Mrazivý vzduch pomaloval okna chalup roztodivnými květy a zahnal opozdilce do tepla a světla domovů. Z kuchyně to krásně voní, v kamnech praská oheň a rozzářená svíce na stole svým roztančeným plamínkem vytváří na stropě a po stěnách světnice mihotavé stíny. Na stole je připravena mísa s cukrovím a ošatka s jablky a ořechy. Z právě uvařeného čaje stoupá polehounku pára. Idyla jako stvořená pro rozjímání, vzpomínání nebo vyprávění příběhů v rodinném kruhu.

Také se těšíte na sváteční chvíle jako naše děti v naší škole? Před vánocemi je každá volná chvilka vyplněna vyprávěním jaké kdo již koupil dárky, co si přejeme najít letos pod stromečkem, na kulturní výchově posloucháme a zpíváme vánoční koledy a písničky. Všichni se těšíme na poslední den školy před vánočními prázdninami, budeme mít vánoční besídku s cukrovím a čajem.

To je ten věčný příběh krásných VÁNOC.

…všechno vonělo a lidé byli jiní. Tatínek, maminka i ostatní. Byli nějak šťastnější, usmívali se a byli laskavější. Přejeme si, aby to tak bylo nejen o svátcích.

V textu použity úryvky z knihy Jaroslava Jarkovského“ PŘÍBĚH ČESKÝCH VÁNOC“.

Zdeňka Jelińská